01. 01. 2024
Jaká je ideální skladba podlahy pro podlahové topení?
Podlahové topení se stává stále oblíbenějším řešením v moderních domácnostech díky jeho efektivitě…
Nejčastěji používaná tloušťka roznášecí vrstvy litého potěru v bytové výstavbě je 40 – 50 mm. V současnosti je ale v určitých případech možné realizovat také potěry tloušťky již od cca 25 mm, v závislosti na použitém systému nebo konstrukci. A protože tloušťka vrstvy litého potěru je jedním z faktorů, od kterých se odvíjí spolehlivost i konečná cena, vyplatí se věnovat tomuto tématu pozornost.
V podlahovém souvrství, tvořeném nejprve vyrovnávací vrstvou, následně tepelně nebo zvukově izolační vrstvou a separační PE fólií, má litý potěr význam především pro plošný přenos užitného zatížení na tyto vrstvy. Kromě toho tvoří potřebný pevný a rovný podklad pro finální nášlapnou vrstvu. Konkrétní tloušťku potěru pak ovlivňují tyto faktory:
1. Typ potěru
Minimální tloušťka lité podlahy z anhydritového potěru činí 30 mm, v případě cementového potěru pak 45 mm. Nutnost vyšší tloušťky cementového potěru je dána jeho větším smršťováním a větší mírou deformace při vysychání a zrání (viz. dále). Případné snižování tloušťky je pak možné volbou vyšší pevnostní třídy. Maximální vhodná tloušťka litých potěrů je cca 80 mm, nad tuto tloušťku je vhodnější použít k tomu určené betony (např. CEMEX Compacton).
2. Zatížení kladené na podlahu
Minimální možná tloušťka roznášecí vrstvy (dáno normou nebo konkrétním výrobcem pro daný produkt) se navrhuje převážně dle plánovaného zatížení (případně se zohledňuje také stlačitelnost podkladu). Čím je větší tloušťka lité podlahy, neboli její konstrukční výška, tím je vyšší její únosnost. Potřebujete-li podlahovou konstrukci více zatížit, musí mít odpovídající pevnost. Co do pevnostních parametrů jsou však potěry AnhyLevel a CemLevel totožné. Dosahují pevnosti 20 – 30 MPa v tlaku a 4 - 6 MPa v tahu za ohybu, což je až 10x více než tradičním způsobem pokládané suché betonové směsi. Podrobnosti o parametrech litých potěrů Cemlevel a Anhylevel lze najít na www.cemex.cz.
3. Množství a typ podkladní izolace
Jako podkladní izolace se používá nejčastěji podlahový polystyren, kamenná vlna nebo extrudovaný polystyren XPS (při vysokém zatížení). Dosažení standardu pro pasivní a nízkoenergetické domy zpravidla vyžaduje u podlah suterénů využít izolaci o tloušťce až 300 mm. Míra stlačitelnosti podkladu pak ovlivňuje potřebu minimální tloušťky potěru. Čím měkčí, resp. stlačitelnější izolace, tím větší ohybové napětí musí roznášecí vrstva (potěr) při zatížení zvládnout. Měkčí izolace tak vyžaduje vyšší pevnost v tahu za ohybu, což znamená větší tloušťku potěru nebo jeho vyšší pevnostní třídu.
4. Způsob povrchové úpravy
Cementový potěr má oproti anhydritovému vyšší tendenci ke smršťování (cca 20x větší). Vlivem určitých faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů. Velikost těchto deformací závisí na mnoha faktorech, např. na tloušťce vrstvy, rychlosti vysušování, nebo změnách teplot.
Smršťování může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5 %). Při rychlé změně vlhkosti, dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace – kroucení. Čím je tloušťka menší, tím větší má potěr tendenci se kroutit. Tento jev je nejčastější u potěrů dlouhodobě bez povrchové krytiny, nátěrů apod., které zamezují prudkým změnám. Bude-li tedy na povrchu cementového potěru finální krytina, volí se tloušťka standardně. Pokud bude potěr bez povrchové ochrany, tj. bude sám nášlapnou vrstvou, doporučuje se tloušťka 100 mm.
5. Akustické vlastnosti podlahy (útlum vzdušného hluku)
S ohledem na požadavek na útlum váženého vzdušného hluku (mluvené slovo, hudba apod.) musí konstrukce stropu obsahovat nejen kročejovou izolaci, ale také právě těžký hutný materiál. Tímto materiálem může být už samotná stropní konstrukce. V případě lehkých stropů tuto funkci plní litý potěr, který toto pásmo hluku tlumí také. Čím je větší objemová hmotnost a tloušťka potěru, tím je útlum výraznější. Při požadavku na vyšší akustický útlum zvyšujeme tloušťku potěru.
PŘÍKLAD:
Je-li použita u lehkého stropu pouze kročejová izolace, dojde pouze k útlumu nízkých, dunivých zvuků. Nedojde však k útlumu tónů vysokých (mluvené slovo, hudba apod.). Pro útlum těchto zvuků je nutné do podlahové konstrukce instalovat těžký a hutný materiál, např. anhydritový nebo cementový potěr. Pro představu: Pokud bychom do výplně okna vložili jen lehký materiál, např. polystyren, byl by veškerý hluk z ulice slyšet. Avšak použitím hutného materiálu, jako sklo, dojde k útlumu tohoto hluku. Sklo tloušťky 2x 4 mm tak dokonale tlumí zvuky z ulice. Obdobně v konstrukci podlahy působí lité potěry. Ale pokud by na sklo dopadal déšť nebo kroupy (odpovídá kročejovému hluku na lité podlaze) k jeho útlumu nedojde. V podlaze tak musí být kombinace obou materiálů - lehký i hutný, protože každý tlumí jiné spektrum zvuků.
6. Typ použitého podlahového topení
Minimální tloušťka roznášecí vrstvy je ovlivněna charakteristikou zvoleného systému podlahového vytápění. Každý systém vykazuje specifickou tloušťku, rozvody teplovodního topení například 16 mm, zatímco fólie jsou podstatně tenčí. Potěr vylitý mezi trubkami podlahového topení není možné po statické stránce počítat do celkové výšky roznášecí vrstvy z litého potěru, počítá se až výška nad rozvody topení. Celková výška včetně rozvodů topení a potěru může být ve speciálních případech jen 24 mm (např. SchlüterSystems), ale standardem je tloušťka cca 75 mm (podlahové topení s cementovým potěrem), a to u stejné místnosti se stejným zatížením.
7. Požadavek na větší dilatační plochy
Jak již bylo zmíněno, cementový potěr se přirozeně smršťuje více než potěr anhydritový. Při smršťování velkých ploch vzniká vysoké tahové napětí, převyšující pevnost samotného potěru. Důsledkem je vznik prasklin. Redukce tohoto napětí se řeší smršťovacími spárami (dilatace), které napětí velké plochy rozdělí rovnoměrně do ploch menších. S požadavkem na větší dilatační celky je vhodné zvyšovat také tloušťku potěru. Snižuje se tím riziko vzniku „divokých“ prasklin a kroucení.
8. Časový požadavek na pokládku finální krytiny
Na anhydritový potěr můžeme pokládat finální krytinu až po dostatečném vysušení (cca na hodnotu 0,5 %), uzavření vlhkosti v podlaze by mohlo značně snížit pevnost potěru. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost, cca 5 %. Naproti tomu však anhydritový potěr umožňuje velmi intenzivní způsob vysušování, kdežto cementový potěr musí vysychat velmi pomalu a co nejrovnoměrněji (jinak se začne kroutit a praskat).
Stále ale platí, že čím větší je tloušťka vrstvy z litých potěrů, tím více vody se musí odpařit. Časový nárůst není v tomto případě lineární, ale geometrický. Zatímco 40 mm bude přirozeně vysychat 4 týdny, pak 70 mm potřebuje 10 týdnů, 300 mm betonu vysychá až 1,5 roku.
Pokud máte jakékoliv dotazy, prosím, kontaktujte technické poradce či pracovníka nejbližší betonárny CEMEX.
