Velkou výhodou litých podlah je především jejich uplatnění prakticky při řešení všech interiérových podlah. Litá podlaha jako základ pro položení další vrstvy podlahové krytiny se dá tedy využít nejen v bytových domech, ale v administrativních či komerčních budovách nebo například sportovních halách. Tím je také řečeno, že je anhydritová podlaha vysoce odolná i vůči velkému zatížení. K zatvrdnutí anhydritové podlahy je zapotřebí jeden den. Pak se může pokračovat v dalších pracovních činnostech. Mezi další výhody patří také vysoká finální pevnost a rychlost instalace. Může to být základní vrstva pro koberec, dlažbu, laminátovou podlahu, syntetický nátěr, dřevěný vlys, parkety a další podlahové krytiny.
Anhydrit pro podlahové vytápění
Jedním z nejvíce využívaných materiálů současnosti je anhydrit. Ten se využívá například pro byty, kde se počítá s podlahovým vytápěním. Anhydrit trubky s teplonosným médiem dokonale obalí a vyplní veškeré dutiny. Při realizaci podlahy s vytápěním jsou anhydritové podlahy velice vhodné zejména pro svou vodivost. Podlahové topení se tak stává vysoce efektivním.
- Dalším rozdílem mezi pokládkou betonové a anhydritové podlahy, je pracnost.
- Zatímco u betonové podlahy je v závěrečné fázi nutné použít stěrku pro dorovnání povrchu, anhydrit se „rozlije“ sám a není třeba na něj jakkoliv dodatečně působit.
Rozdíl je také ve vrstvě materiálu. Beton vyžaduje tloušťku cca v rozmezí 50 až 60 milimetrů. Anhydritová vrstva je dostatečná o tloušťce 40 milimetrů běžně se pokládá i tenčí vrstva (35 mm). Není také zapotřebí anhydritovou podlahu vyplňovat ocelovými armaturami.
- Anhydritové podlahy ale nejsou vhodné do prostor, ve kterých je počítáno s permanentní vysokou vlhkostí.
- Do bazénů, saun nebo venkovních aquaparků je tedy více vhodné použít lité cementové potěry.